Šťastný nový rok !!!

Milé čtenářky a čtenáři mého blogu!

Nový rok je tady a já Vám všem ze srdce přeji, ať Vám přinese jen samé dobré zprávy a splněná přání!

Od mého posledního příspěvku už uteklo pěkných pár dní, ale vězte, že Vaše blogy pečlivě sleduji a žasnu, co jste všechno stihly! 

Já byla před svátky v jednom kole. Do práce, z práce, připravit těsto, do práce, z práce, upéct, ... atd. Do toho ještě úklid. Vůbec nechápu, jak to zvládáte s dětmi! :-/

A pak se to stalo! S manželem jsme si rozdělili práci. Já vysávala ložnici, manžel umýval ledničku a najednou (i přes hluk vysavače) slyším rámus, jako když nabourá pojízdné železářství. Vypnula jsem vysavač, vkročila do kuchyně a na zemi ležely otevřené plechové piksly a hromada drti, která si v minulém životě říkala cukroví. Manžel stál s houbičkou v ruce a provinilým výrazem ve tváři nad tou katastrofou. Umýval vnitřek ledničky tak poctivě, až se rozkývala a plechovky, které byly naskládané na ní, sletěly i s cukrovím na zem. Nejdřív jsem musela zamáčknout slzičku, která mi vyhrkla nad vší tou zmařenou prací, ale většina toho, co zůstalo v plechovkách, se podařila zachránit, a nakonec to nebyla taková pohroma. Jen vanilkové rohlíčky potvrdily svou křehkost a na štědrovečerní stůl doputovalo pouhých 11 nejsilnějších jedinců :-) Zbytek z nich (samozřejmě, že ne těch, co se válely po zemi :-)) jsem proměnila ve "strouhanku" a použila je místo piškotů do tučňáků - neboli upgradovaných vosích hnízd. Chutnaly výtečně, ale svůj postup rozhodně nikomu nedoporučuju :-)))

Další vánoční překvapení už byla jen příjemná a já si užívala dny s manželem a se ségrou, která k nám přijela na svátky z Paříže. Další volné dny jsme tradičně vyplnili návštěvami u rodičů a pak už se zbývalo jen sbalit a odjet na trochu megalomanskou oslavu Silvestra. Bylo nás patnáct a slavili jsme 3 dny, tak to by bylo, aby ten letošní rok nestál za to!

V mezičase samozřejmě pilně háčkuju. V rukách se mi vyklubaly už čtyři měkoučké čepičky z Elianu Nicky pro malinkatého synovce. Dvě dostal jako součást dárečků záhy po narození, ale bleskem z nich vyrostl, a tak si zasloužil další dvě. Odevzdala jsem je ale tak rychle, že jsem je ani nestihla vyfotit. Už ale chystám další překvápko ;-)

Největší radost teď mám z bláznivě barevné příze, kterou jsem si pořídila na ponožky, které sama sobě slibuju už... no ani radši nevím jak dlouho. Důležité je, že už jsem začala.

Ve zbylých chvilkách nezapomínám ani na předčasně narozená pidimiminka a jejich maminky. Už mám pěkný štůsek srdíček ze zbytků Camilly, co čekají na sešití a na vycpání, a taky nově nakoupené příze na čepičky. Těším se, až jim zase budu moct donést balíček do porodnice. 

Všem Vám moc děkuji za návštěvy mého blogu v minulém roce a taky za všechny komentáře. Vždycky mi udělají radost! Těším se na Vás i v roce 2013!

Verča