Co to jsou Vánoce, ví určitě každý, ale kde se vzaly a co a proč to vlastně slavíme?
Vždycky se ráda dočtu něco zajímavého o notoricky známých věcech, a tak jsem se rozhodla podívat na kloub i Vánocům a o pár, možná neznámých, faktů se s Vámi podělit.
A taky trochu na oplátku pro
LenkuH. za její parádní povídání o "Helouvínu" ;-)
Advent
Neoddělitelnou součástí vánočních svátků je Advent. Období očekávání narození Ježíška. Trvá od neděle mezi 27. listopadem a 3. prosincem a končí se západem slunce na Štědrý večer, kdy končí i postní období. Barvou období Adventu je fialová.
Advent je také obdobím zklidnění, což odpovídá spíš stylu našich předků za dlouhých prosincových nocí.
Nejvýraznějším symbolem je adventní věnec. Klasické věnce se zavěšovaly na stuhách na vchodové dveře nebo pod strop (ozdoby visely za spodní části). Později se ozdobené věnce začaly pokládat na sváteční tabuli.
Zelené rostliny a svíčky se používali již před příchodem křesťanství a symbolizovaly život v protikladu k okolní studené zimě.
Až v 19. století "vynalezl" německý teolog věnec se svíčkami, aby děti ze školy pro chudé věděly, "kdy už budou Vánoce". Každý všední den zapalovali jednu malou červenou svíčku. V neděli pak jednu velkou bílou svíci.
Adventní neděle se nazývají železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Jde však o čistě komerční názvy, které mají povzbudit k nákupům dárků a potravin a s křesťanskou tradicí nemají nic společného!
Vánoce
Vánoce - název českých nejoblíbenějších svátků v roce pochází z německého "Weihnachten", neboli svaté, posvěcené noci. Jsou hned po Velikonocích nejvýznamějšími křesťanskými svátky a jsou již od 7. století tradiční církevní oslavou narození Ježíše Krista. Trvají od 25. prosince, na který je stanoven den narození, do Křtu páně (první neděle po 6. lednu).
V Čechách je však za nejvýznamnější den považován 24. prosinec, předvečer samotné slavnosti.
Podle hypotézy z 18. století mají Vánoce kořeny v předkřesťanských oslavách zimního Slunovratu, které připadají na stejné období.
Vánoční stromeček
Ozdobené větve již kdysi na ochranu rozdávali koledníci. Podle tradice a první zmínky, se stromek zavěšoval špičkou dolů nad štědrovečerní stůl.
Tradice zdobení vánočních stromečků, jak ji známe dnes, pochází taktéž z Německa. V křesťanském světě byl tento zvyk dlouho odmítán pro svůj pohanský původ. Germánské kmeny totiž kdysi podobně, zdobenými větvemi, uctívali boha Wotana a Keltové boha Slunce. Proto je zdobení stromečku jednou z nejmladších vánočních tradic.
V Čechách se tento zvyk začal objevovat jen pozvolna celkem nedávno, až ve 40. letech 19. století. Na trzích se sice objevovaly vyřezané stromečky dovezené z Německa, ale velký zájem o ně nebyl. Větší oblibě se těšily živé stromečky nebo větve ozdobené pečivem, perníkem, sušeným ovocem, mandlemi či rozinkami. Až do první světové války se ale jednalo většinou jen o ozdobené větvičky.
První vánoční strom na náměstí v Čechách se objevil v roce 1924 v Brně díky spisovateli Rudolfu Těsnohlídkovi, který v zimě 1919 objevil v lese prochladlé děvčátko. Pohnutý touto událostí se rozhodl později uspořádat pod stromem na Náměstí svobody sbírku na pomoc všem opuštěným dětem.
Jesličky neboli Betlém
Poprvé výjev narození Ježíška zobrazil už na počátku 13. století František z Assisi v jeskyni poblíž italské vesničky Greccio. Jeskyni upravil jako kapli a v noci 24. prosince sem pozval vesničany ze širokého okolí. O půlnoci se všude rozezněly zvony a míhala se světla loučí přicházejících lidí.
(To musela být krása!) Když vystoupali až na kopec, uviděli jesličky, oslíka a telátko. Kněz zde sloužil mši a František četl úryvky o Kristově narození.
Tato událost se pokládá nejen za prvni "Betlém", ale byla zde sloužena první půlnoční mše.
Do domácností se Betlémy dostaly poté, co Josef II. nechal zavřít některé církevní objekty a Betlémy dosud stavěné pouze v kostelích, z nich vykázal.
Mnoho malířů a pozlacovačů, kteří do té doby pracovali hlavně pro církev, tak přišlo o zdroj obživy. Proto začali s výrobou "domácích" Betlémů.
Vánoční zvyky a tradice
Jedním z novodobých zvyků je předávání Betlémského světla. Světlo se
zapaluje v Betlémě a pak putuje napříč Evropou. Pro nás jej přivážejí
čeští skauti z Brna, kteří jej o 3. adventní neděli přebírají od
rakouských skautů z Vídně. Světlo pak v sobotu před poslední adventní
nedělí rozvážejí po Čechách, aby bylo k dispozici v kostelech, na
náměstích, na vánočních trzích, ale i v knihovnách.
Štědrovečerní večeře, ke které se schází celá rodina, se tradičně skládá z rybí polévky a kapra. Proč?
Zvyk servírování kapra zřejmě pochází od Ježíšových učedníků, z nichž mnozí byli rybáři. Štědrý večer ještě nepatří do Vánoc, ale ukončuje Advent a zároveň půst. Večeře je sice slavnostní, ale je servírováno rybí maso, které je považováno za postní pokrm.
Během večeře se podle zvyklostí připravuje talíř navíc pro nečekanou návštěvu. Pod každý talíř se položí mince, nebo šupina, která má přinést dostatek peněz. Od sváteční tabule, se smí vzdalovat pouze hospodyně!
Po večeří se rozdávají dárky. Již od středověku lidé věřili, že darování upevňuje svazky, protože spolu s darem dávají i kus sebe sama. Jednalo se však hlavně o dárky drobné a vlastnoručně vyrobené. Červená jablíčka symbolizovala zdraví, ořechy pak moudrost a zralost, perníčky se darovaly jako příslib radosti a slastí mládí. Podle jednoho ze zvyků bylo každé dítě stařší dvanácti let obdarováno zlatou či stříbrnou mincí. Pokud ji celý večer nepustilo z dlaně, zajistilo si tak bohatý život.
Ježíšek, coby děťátko štědré předevších k dětem, nechodí zdaleka ve všech zemích. Ve většině světa rozdávají dárky především fousatí stařečci :-)
Štědrý večer vrcholí půlnoční mší, kdy začíná samotná oslava narození Ježíška.
Boží hod vánoční - 1. svátek vánoční
Boží hod připadá na 25. prosince. Dříve byl velmi důležitým svátkem. V kostelích bylo na božihodové mši vždy plno.
Vinaři během mše sledovali sluneční svit přicházející oknem a pokud ozářil faráře, přineslo jim to úrodný rok.
Nesmělo se pracovat, zametat světnice ani ustýlat lůžka, aby sváteční den nebyl poskvrněn prací
(tak to u nás máme Boží hod hned několikrát do roka :-). Nechodilo se ani na návštěvy a celý den se trávil pouze s rodinou. Ani dnes se na Boží hod téměř nikde nepracuje a celý den probíhá ve znamení klidu a odpočinku.
Svatý Štěpán - 2. svátek vánoční
26. prosinec, obecně zvaný "koleda", byl dnem veselí, návštěv, přání a zpívání - koledování. S přáním chodili obecní zaměstnanci, věstšinou pastýři, kteří měli za úkol vytrubovat u každé chalupy.
Koledovat chodili nejen děti ale i dospělí a předevších chudí lidé, kteří si koledováním zajistili živobytí na několik dalších zimních týdnů. Zvykem bylo podarovat všechny koledníky, pro které se pekly zvláštní větší koláče, ale obdarováni byli i vánočkami, ořechy a později i penězi.
Zpěv koledníků doprovázely snadno přenosné hudební nástroje jako housle, harfičky, cimbálky a také speciální, spíše rytmický nástroj zvaný "fanfrnoch" - hliněný džbán zakrytý kůží, ze kterého vyčnívají žíně, po kterých se přejíždělo mokrýma rukama a nástroj tak vydával zvuk.
Koleda zároveň uzavírá veselý čas Vánoc...
Přeji Vám všem ať můžete i Vy strávit adventní a vánoční čas tradičně a s rodinou a obdarovat své blízké kouskem sebe sama!
